Home arrow Archiv arrow Sezóna 2006 arrow 11.2.06 Trenckova rokle
11.2.06 Trenckova rokle Tisk E-mail

Letošní tradiční výšlap pořádaný ASCS s vyjímečně hojnou účastí díky Tomigovi,začal očekáváným zpožděním vlaku,které bylo právě tak dlouhé aby  skotty zvládl manipulaci s nádražními dveřmi.

Ve vlaku jsme se setkali s početným týmem S.T.B.,se kterými jsme se náležitě přivítali za nezbytné asistence rumových destilátů.Ve vestibulu Říkonína na nás již čekal Viper,jediný dorazivší člen týmu V.Bíteše,taktéž s rumovou výzbrojí. [...čtěte dále]

 

Byli jsme tedy komplet a mohli jsme se dát na pochod zimní krajinou,na kterou chvílemi dopadala sněhová nadílka podpořená občasným větrem,pokoušejícím se marně profouknout naše zimní doplňky.Silnice byly tentokrát bez kluzké sněhové pokrývky a tak jsme beze ztrát dorazili do údolí částečně zamrzlé říčky.Sněhu začalo na cestě přibývat a my jme byli poprvé donuceni použít aerobních cviků ke zvládnutí bíléno zla.Po zvolení zkratky typu:je to sice dál,ale je to horší cesta, jsme přešli přez zamrznutý kus řeky na druhou stranu.Tato chybka se ukázala být fatální v okamžiku opětovného překročení řeky na původní stranu.Řeka v těchto místech nebyla zcela zamrzlá,a tak došlo nedobrovolnému brodění. Hopsající a sakrující postavičky byly tak jediným světlým okamžikem těm,kteří byli již s lehce promoklou obuví na druhé straně.

     

  U Trenckovy rokle,kde na nás již čekali zbylí členové klubu 264.SAS,byl odpočinek,kde jsme se vrhli na naše zbylé zásoby alkoholu a jídla.Po nezbytném focení v různých formací a úhlech,jsme se opět,teď již s viditelně upadající morálkou u dámské části osazenstva,vydali na pochod.

Po překonání značného převýšení jsme dorazili do Drahonína kde na nás čekal Charlie,který opřen o svůj automobil značné kubatury,nevykazoval oproti nám žádné optřebení z usilovného pochodu.Podle všeho ho zklamal přirozený inkstinkt pilota-veterána a tak minul náš předpokládaný sraz v místě i čase.Pár slov a opět nám zmizel za obzorem.

 

Následoval pak asi nejtěžší úsek,ve kterém jsme museli překonat několik kilometrů po sněhem zavátém poli.Jednotlivci i dvojice rozeseté v různých polohách ležmo podél pracně vyšlapané cesty v půlmetrovém sněhu,prosili ostatní o úder z milosti.Marně.I stojící šetřili silami.Po dosažení silnice se usmíval už jen málo kdo a i ty podezírám,že měli pouze pěkně vytvarované omrzliny.


  Po zbytek cesty nás již poháněla jen vidina cílové hospůdky se vším komfortem,který si obec Doubravník může dovolit.Jídlo,chytře přineseno obsluhou až v době čirého hladového zoufalství,bylo zaslouženou odměnou všem,kteří zvládli tuto cestu (opět) projít.

TÝM ASCS DĚKUJE VŠEM ZÚČASTNĚNÝM
Přidat jako oblíbený (103) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 5678

Napište první komentář
RSS komentáře


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
WWW:
Předmět:
Komentář:*



Kód:** Code

Powered by AkoComment
 
< Předch.
[Zpět]

Vybíráme z našeho archivu

Akce ve Střelicích, 8.9.2007

Na této akci jenž byla náhradou za zrušený „Tipeček“ jsme se sešli ve složení Kamil, Pochtli, Skotty a Radek. Přestože se v podstatě jednalo o akci sjednanou na poslední chvíli, nutno říci že se nakonec dostavil poměrně ucházející počet zúčastněných. Do té doby deštivé počasí se tento den také umoudřilo a tak nic nebránilo přesunu ze seřadiště do lesa. Domluvil se stručný scénář,proběhlo rozdělení na polovinu a hned se rozjela bitva o vlajky. V první hře jsme nechali náš tým bránit a naši spojenci útočili na nepřítele a tlačili se k nepřátelské základně zatímco my jsme nepřítele drželi na distanc. Posléze jsme s polovinou týmu zatlačili po křídle a naši spojenci sebrali vlajku,čímž se situace obrátila a nyní jsme byli nuceni po daný čas bránit obě vlajky. Boj byl strhující a nepřítel se v závěru probil až do těsné blízkosti vlajek,nicméně na rozhodující útok už neměl čas,ani dost sil. Po ukončení této hry jsme vyměnili strany a hru opakovali. Tentokrát jsme se pro vlajku z hecu vydali pouze tři a podařilo se nám protivníka překvapit,probít se k vlajce a posléze ji dopravit až na naši základnu.Následně se samo sebou strhla urputná bitva a byli jsme nuceni bránit ze všech sil neboť útoky přicházely ze všech stran.Nicméně měli jsme jedno eso v rukávu a sice jednoho bojovníka ukrytého na stromě a se slušným dostřelem , k tomu ještě na kopci,což na soupeře evidentně platilo: - ))) Takže to znovu vyšlo…Vzhledem k únavě bojujících přišla v hod pauza na občerstvení a následovala poslední hra.Našemu týmu se opět podařilo obchvatem získat vlajku nepřítele a aby byla dána větší šance protivníkům,tak byl navýšen časový limit.Tentokrát se již podařilo zabodovat i soupeři ,to když jsme těsně před závěrem podlehli.Důvod byl zcela prostý neboť jsme tentokráte byli vytlačeni do malého prostoru a nebyla už možnost se z odkrytého pole dostat zpět.Hra měla celý den spád,terén zcela vyhovoval danému scénáři a myslím podle ohlasů že drtivá většina účastníků byla zcela spokojena.Nakonec i blízká hospůdka byla shledána naprosto vyhovující předpokládanému dění.Tímto dík Bredovi z U.N. za bleskovou organizaci a chvályhodnou snahu zachránit víkend.