Columbia Na tuto po dlouhé době větší akci jsem se celkem dlouho těšil, a tak po domluvě s týmem jsme se týden před akcí zaregistrovali a těšili se na pořádnou řež. Co ale čert nechtěl,do republiky přišly mraky, jestli to byly ty zlé ze západu nebo hodné z východu nevím, ale pršelo z nich tak jako tak. Ještě ke všemu jsme se tři dny před akcí dozvěděli, že akce původně deklarovaná jako v okolí Brna je nakonec v okolí Znojma. Či to bylo dílem velkého Brněnského patriotismu nebo omylem, to netuším. Z těchto důvodů to vypadalo, že nakonec na tuto akci možná ani nepojedeme. Padla všeobecná nepsaná domluva, že se uvidí podle počasí v den akce. Vzhledem k tomu, že ještě večer předtím slušně pršelo, to vypadalo, že bude asi po srandě. O to větší bylo překvapení po ranním probuzení, rozlepení očí, sestavou nacvičenou v Sokolu a pohledu z okna. Slunce. Pravé žluté kulaté. Takže nebylo na co čekat a vyrazilo se, vyzvednout Kamila, hurá na sraz s Marwinem a externí posilou Pavlem a potom rovnou směr Znojmo.
Cestou ještě zastávka na benzince, když při tankování slyšíme troubení a kolem profrčí Charlieho vůz. Takže už bylo jasno, že se sejdeme všichni. Paráda. Po příjezdu na akci a nucené malé rallye, registraci, přípravě vybavení a čekání na Charlieho, ač vyrazivšího s náskokem, stejně dojel později než my, se šlo budovat základnu, došlo k vysvětlení pravidel, shrnuto: dobýt základny kartelu, žlutý keře podupat, dýleráky s práškem sebrat a zabít překupníka. Znělo to snadno, nicméně můžu rovnou prozradit, že keře jsme nepodupali, dýleráky nesebrali, základny ani nenašli a na překupníka zapomněli, ale to vůbec nevadilo. Po vlažném začátku, prodírání se houštinami z ostružin a jinýho bordelu, došlo na první kontakt, kdy nepřítel řádně schován a připraven nám nedal moc šancí na úspěch. Po dalších pokusech se nám podařilo probojovat se až za pásy ostružin hlouběji do území kartelu, kde to chvíli vypadalo, že se karta začíná obracet, ale ve chvíli, kdy nás kartel obklíčil a začal pomalu, ale jistě likvidovat, jsme si to už nemysleli. Dalších několik pokusů směřovalo směrem do území kartelů, s větším či menším úspěchem, nakonec se ovšem nepřítel přeskupil a přes levou stranu (z našeho pohledu) herního území se začal tlačit směrem k naší základně, i přes to, že jsme nepříteli způsobovali značné ztráty, jeho postup nešel úplně zastavit. Po tom, co překročili demarkační linii, tvořenou hlubokým korytem, nám už v obraně nepomáhala žádná přírodní překážka a postup na naši základnu se ještě zrychlil. V tu chvíli začaly největší boje, kdy všechny síly Vládních vojsk (oficiální název naší strany) se vrhly proti postupujícím silám kartelu s cílem zastavit je, stůj co stůj. Chvílemi opravdu nebylo přes rachot desítek pušek slyšet vlastního slova, vzduchem lítaly doslova kilogramy plastu, intervaly mezi výkřiky „mám“ byly tak minutu a kuličky bubnovaly do stromů jak tisícihlavé hejno datlů. Vzhledem k tomu, že oběma stranám neustále docházely posily, vypadalo to, že střet nebude mít konce. Bohužel nakonec to opět skončilo naší porážkou, kdy kartel dobyl naši základnu a postupně vytlačil naše síly až k mrtvolišti. Nicméně bych rád podotkl, že jsme se nedali lacino. Až jsme se nakonec všichni sešli na mrtvolišti padlo rozhodnutí jít zkontrolovat, jaká je kvalita zdejšího občerstvení. Po důkladné kontrole následovala ještě malá šarvátka, která ovšem oproti předchozím bojům víceméně ani nestála za řeč. Po závěrečném pokecu proběhl nástup do vozů a odjezd domů.
Shrnuto podtrženo výborná akce, i když jsme celkem dostávali sadu, ale to nakonec není ani tak důležité, hlavně, že se to obešlo bez emocí, terminátorů,nepřízně počasí a všichni si to užili.
Susál
Další z malých akciček, tentokrát upečená takřka v utajení
a tím pádem se symbolickou účastí a sice Tomig, Jelen, Skotty, Radek.
Vzhledem k tomu že jsme nechtěli na akci trhat týmy a členy
aliance,válčili jsme spolu s Loki teamem dostavivším se v počtu dvou
bojovníků proti Vegovu vojsku které čítalo osm bojechtivých airsofťáků. Dlužno
podotknout že tento den při nás štěstí opravdu nestálo a soupeř se štěstím
dokázal zvrátit i takřka jasný poměr 5:1 na mrtvolišti a to už je co říct…V
přemíře snahy jsme chybovali a došlo i k nástřelu do vlastních řad.Přesto
jsme bojovali se zápalem až do konce a když už se nám povedlo dostat k nepřátelské
vlajce tak už zbyl pouze nejmenší z nás a nebyl sto dostat ji dolů :- )))
Samozřejmě že ta naše se okamžitě vznášela ještě o cca 3 metry výše :- ))
Místy docela slušné přestřelky se střídaly s volnějšími okamžiky a jeden
náš bojovník si dokonce během akce i zdřímnul. Nicméně při první dávce
nepřítele byl rázem zcela probuzen. Použitý terén plně vyhovoval danému typu
hry a dostatek jahod a malin vylepšoval už tak dobrou náladu zúčastněných.Snad
jen trochu škoda že se z časových důvodů nekonala původně předpokládaná
hra se scénářem.Nicméně bylo chvílemi vidět že přece jen pomalu ale jistě
dochází k naší větší sehranosti což je příslib do budoucna, avšak ještě je
hodně co zlepšovat :- ) . No a závěr jak jinak než opět dle tradice „U
Kocourků“ na dobrém jídle… Takže tímto díky všem účastníkům za hru
a taktéž Loki teamu za spolupráci.
Na tuto po dlouhé době větší akci jsem se celkem dlouho těšil, a tak po domluvě s týmem jsme se týden před akcí zaregistrovali a těšili se na pořádnou řež. Co ale čert nechtěl,do republiky přišly mraky, jestli to byly ty zlé ze západu nebo hodné z východu nevím, ale pršelo z nich tak jako tak. Ještě ke všemu jsme se tři dny před akcí dozvěděli, že akce původně deklarovaná jako v okolí Brna je nakonec v okolí Znojma. Či to bylo dílem velkého Brněnského patriotismu nebo omylem, to netuším. Z těchto důvodů to vypadalo, že nakonec na tuto akci možná ani nepojedeme. Padla všeobecná nepsaná domluva, že se uvidí podle počasí v den akce. Vzhledem k tomu, že ještě večer předtím slušně pršelo, to vypadalo, že bude asi po srandě. O to větší bylo překvapení po ranním probuzení, rozlepení očí, sestavou nacvičenou v Sokolu a pohledu z okna. Slunce. Pravé žluté kulaté. Takže nebylo na co čekat a vyrazilo se, vyzvednout Kamila, hurá na sraz s Marwinem a externí posilou Pavlem a potom rovnou směr Znojmo.
Cestou ještě zastávka na benzince, když při tankování slyšíme troubení a kolem profrčí Charlieho vůz. Takže už bylo jasno, že se sejdeme všichni. Paráda. Po příjezdu na akci a nucené malé rallye, registraci, přípravě vybavení a čekání na Charlieho, ač vyrazivšího s náskokem, stejně dojel později než my, se šlo budovat základnu, došlo k vysvětlení pravidel, shrnuto: dobýt základny kartelu, žlutý keře podupat, dýleráky s práškem sebrat a zabít překupníka. Znělo to snadno, nicméně můžu rovnou prozradit, že keře jsme nepodupali, dýleráky nesebrali, základny ani nenašli a na překupníka zapomněli, ale to vůbec nevadilo. Po vlažném začátku, prodírání se houštinami z ostružin a jinýho bordelu, došlo na první kontakt, kdy nepřítel řádně schován a připraven nám nedal moc šancí na úspěch. Po dalších pokusech se nám podařilo probojovat se až za pásy ostružin hlouběji do území kartelu, kde to chvíli vypadalo, že se karta začíná obracet, ale ve chvíli, kdy nás kartel obklíčil a začal pomalu, ale jistě likvidovat, jsme si to už nemysleli. Dalších několik pokusů směřovalo směrem do území kartelů, s větším či menším úspěchem, nakonec se ovšem nepřítel přeskupil a přes levou stranu (z našeho pohledu) herního území se začal tlačit směrem k naší základně, i přes to, že jsme nepříteli způsobovali značné ztráty, jeho postup nešel úplně zastavit. Po tom, co překročili demarkační linii, tvořenou hlubokým korytem, nám už v obraně nepomáhala žádná přírodní překážka a postup na naši základnu se ještě zrychlil. V tu chvíli začaly největší boje, kdy všechny síly Vládních vojsk (oficiální název naší strany) se vrhly proti postupujícím silám kartelu s cílem zastavit je, stůj co stůj. Chvílemi opravdu nebylo přes rachot desítek pušek slyšet vlastního slova, vzduchem lítaly doslova kilogramy plastu, intervaly mezi výkřiky „mám“ byly tak minutu a kuličky bubnovaly do stromů jak tisícihlavé hejno datlů. Vzhledem k tomu, že oběma stranám neustále docházely posily, vypadalo to, že střet nebude mít konce. Bohužel nakonec to opět skončilo naší porážkou, kdy kartel dobyl naši základnu a postupně vytlačil naše síly až k mrtvolišti. Nicméně bych rád podotkl, že jsme se nedali lacino. Až jsme se nakonec všichni sešli na mrtvolišti padlo rozhodnutí jít zkontrolovat, jaká je kvalita zdejšího občerstvení. Po důkladné kontrole následovala ještě malá šarvátka, která ovšem oproti předchozím bojům víceméně ani nestála za řeč. Po závěrečném pokecu proběhl nástup do vozů a odjezd domů.
Shrnuto podtrženo výborná akce, i když jsme celkem dostávali sadu, ale to nakonec není ani tak důležité, hlavně, že se to obešlo bez emocí, terminátorů,nepřízně počasí a všichni si to užili.
Přidat jako oblíbený (114) | 
Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 1925
