Stránky si prohlíží
24 hosté
Tvůj
| OS: |
Unbekannt |
| IE: |
Anderer Browser |
|
| ISP: |
179.210 |
| IP: |
38.107.179.210 |
|
Home
|
Akce Údolí A Shau, 29.5.2010 |
|
|
 Tákže po Columbii hned druhá velká akce, spáchaná týmem Mercenaries, a nutno hned říci, že opět vydařená. Tentokrát se konala u Frydku-Mistku a proto jsme se s Tomigem, Pajdou a Kamilem vypravili už v pátek, bo se nám nechtělo vstávat v sobotu brzo a jet takovou štreku. Cesta proběhla, no, chvíli normálně, chvíli za přispění zlatých hitů let devadesátých, který rozpumpovaly celou posádku, chvíli za vydatných historek Pajdových, který asi bude lepší nezveřejňovat. Cestou taky proběhla zastávka v Lidlu, protože je levný a protože sme na jinej kšeft stejně nenarazili. Cesta uběhla nečekaně rychle (otázka „Už tam budem?“ Padla asi jen pětkrát, což je dobrý skóre). Po příjezdu na místo určení jsme zjistili, že ubytovat se máme ještě o nějaký kus dál, než je parkoviště, tak sme pobalili co šlo a hurá najít místo na kemp. To že námi vybrané místo bylo uprostřed hrací plochy sme tušit nemohli a ani organizátoři nic nenamítali, tak co. Nakonec se to stejně ukázalo jako výhoda, bo jsme nemuseli chodit daleko, když bylo potřeba něco ze stanu (v mém případě to byl toaletní papír, takže vzdálenost ke stanům hrála zásadní roli ve chvíli, když sem si uvědomil, že ho potřebuju). Po zakempení následovalo opíkání buřtů a vůbec konzumace čehokoli u indoorového ohně v jedné z budov, nicméně kvůli dýmu, který se nečekaně v budově sveřepě držel, jsme stejně postávali venku. Ve chvíli, kdy bylo všechno zkonzumováno a vypito jsme se odebrali spát. Následujícího rána jsme se vzbudili tak akorát včas, aby proběhla snídaně, Pajda se ještě utkal v nerovném boji s pavoukem ve svém stanu, vystrojili se a frčeli na sraz. Tam jsme potkali zbytek týmu, jmenovitě Charlieho, Marwina a Pavla, kteří hrdinně dorazili až ráno. Po klasickém brífinku a vysvětlování následoval přesun na pozice.  Hned ze začátku bylo naším úkolem přesunout se k druhýmu baráku na herní ploše a vyčkat tam, ačkoli nikdo nevěděl na co vlastně budeme vyčkávat. Já osobně doufal, že přijdou spoře oděné hostesky s vychlazeným pivem, nicméně přišly akorát rozkazy, což nebyla sice taková výhra, ale aspoň něco. Tím bych rovnou chtěl pochválit komunikaci velitelství s jednotlivými týmy přes PMR, která, aspoň ze začátku, byla svědomitá a fungovala. Ani teda nevím jak první rozkazy zněly, ale výsledek byl, že jsme se přesouvali směrem do nepřátelského území, kde jsme sem tam naráželi na nepřítele a pomalu, ale o to jistěji, ho vytlačovali směrem k jeho hlavnímu velitelství. Několikrát došlo i na klasickou kempící situaci, kdy se nedalo moc hnout z místa, ale nakonec se to vždycky někam pohlo. Tyhle šarvátky probíhaly zhruba do půl jedné, kdy jsme se s Kamilem rozhodli jít občerstvit výrobky nakoupenými v Lidlu, které byly opravdu levné. Musím říct, že vařit guláš a fazole uprostřed hrací plochy bylo celkem dobrodružný, naštěstí jsme nebyli přímo v dějišti bojů, ale bylo slyšet, že nijak zvlášť daleko taky nejsme. Po občerstvení následoval jeden frontální útok ruského vzoru na hlavní stan nepřítele, asi není potřeba zdůrazňovat, že bez většího úspěchu, ale rozhodně to byla sranda a adrenalin. Po návštěvě mrtvolišťe jsme s Tomigem,Pajdem a Kamilem vyrazili zkontrolovat jednotlivá stanoviště s vlajkami. K našemu překvapení byly opravdu všechny zabrány nepřítelem, protože většina našich sil, vlastně všechny naše síly, útočily na hlavní stan nepřitele a vlajek si nikdo nevšímal.  Tudíž jsme postupovali od vlajky k vlajce, a zabírali je opět pro sebe. Tuto část hry jsem si opravdu užíval, když najednou vidíme, jak všichni hráči jdou pryč, naši i nepřátelé pospolu, z čehož jsme usoudili, že je konec hry, ačkoli byly teprve tři hodiny a mělo se končit ve čtyři. No co už, věčná škoda. Nakonec jsme zjistili, že akce končí, bo se tam přifařili nějací pejntbolisti s barvičkama a aj s bečkou piva a proti pivu se bojovat nedá. Tak jsme urychleně sbalili, rozloučili se s pořadateli a frčeli směr Brno. Cesta zpět už se nesla v duchu mírné únavy, což bylo pochopitelné, ale Pajda to opět oživil pár historkami z MHD. Když to shrnu, perfektně připravená akce, dobrý prostory ,rekvizity i protihráči, nemám si absolutně na co stěžovat, snad jen na ten předčasnej konec. Nicméně do budoucna více takových akcí, stálo to za to.
Za ASCS Susál - válečný zpravodaj :)
 Přidat jako oblíbený (119) |  Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 2197
Powered by AkoComment |
Vybíráme z našeho archivu
Komorní akcička pro fajnšmekry konaná za krásného počasí měla za úkol trošku procvičit tým i jednotlivce v taktice a byla to dle mého názoru vítaná změna neboť se skutečně jednalo o něco jiného než jen chrlení kuliček.Sice dorazilo méně bojujících než se předpokládalo,avšak legrace jsme si užili dosytnosti.Jak by také ne,když jsme první hru o vlajku prohráli s nulou aniž bychom si v podstatě vystřelili.(Přesně tak jak to předpověděl Tomig) :- )) No jo holt s nepřáteli na stromě jsme nepočítali a snipera jsme málem zašlápli…Naštěstí později jsme více zapojili mozkové závity a drželi jsme krok s místními borci kteří měli terén v malíčku.Získali jsme cenné poznatky a nyní snad již víme co zlepšit. Asi největším problémem zřejmě zůstává nízká účast na akcích a tím samozřejmě i následná nesehranost z čehož pramení převážná část problémů.Navykli jsme hromadným útokům a drtivým přestřelkám v „hurá“ akcích s velkým počtem lidí.Zdá se že bude nutno obrátit naši pozornost i jiným směrem neboť airsoft není jen o pružinách a masových akcích a proto celodenní přestřelka s malým počtem lidí dokáže pobavit.A že jsme se bavili dokonale,o tom svědčí i náš příjezd domů kolem 22.hodiny : - )))
|
|
