Tákže máme za sebou dlouho očekávanou akci u Slavětína,
pořádanou týmem L.A.S.T. Akce začala, jako již standardně, srazem u Tomiga a
překládkou věcí do jeho rodinného speciálu, který se pro tuto chvíli změnil
v airsoftový speciál. Kupodivu jsme vyrazili i na čas, proto musím všechny
pochválit. Cesta byla tentokrát celkem krátká, nicméně k mé rozmrzelosti a
škodě bez zastávky v Lidlu, z čehož se do teďka špatně vzpamatovávám,
a ještě to bude nějakou chvíli trvat, než to strávím. Po příjezdu do Slavětína
jsme zjistili, že s nákupem ve zdejším obchodě terno neuděláme, a tak jsme
se vydali do přilehlé metropole Litovel, kde na nás čekal vyhřátá Billa. Po
nákupu už jsme konečně dorazili na místo konání akce, velkou svažující se louku
u Lesa, pozdravili se s pořadateli a jali se budovat bydliště. Během
zbytku dne jsme upotřebili nakoupené tekutiny (pivo značky Světák vřele
nedoporučuji), dorazili brambůrky za 6.90,- a šli spát. Nebo jsme to spíš šli
aspoň zkoušet, protože bouřka a déšť nás moc nenechali.....
Ráno po probuzení nás
čekalo ale překvapení, po otevření stanu a vykouknutí ven a pohledu na oblohu…a
teď pozor…ještě větší déšť, takže sem kecal, překvapení to ani moc nebylo.
Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že snad ani nic nebude. Naštěstí kolem půl
jedenácté někdo tam nahoře dostal rozum a přestalo, tudíž akce mohla začít.
Hráli jsem za modré (NATO) a spolu s Contractorama a Bíteší vytvořili
jednotku Delta. Měli jsme za úkol jít po východní straně herního území a..no
vlastně ani nevim, co bylo přesně naším úkolem..prostě jít tam tou stranou a
hledat nepřítele. A toho jsme našli. Bohužel. Protože nepřítel početně velice
převyšoval naši jednotku a dostali jsme docela sadu. Ale tak aspoň jsme si
prohlídli herní území, když už nic. Po oživení následovalo několik dalších
protiakcí, ale nepřítel nás stále tlačil blíže a blíže k naší hlavní
základně, kterou jsme měli chránit. Tu jsme nakonec neuchránili a základna
padla do rukou nepřítele, po hrdinné zteči, která byla naší poslední možností
na převzetí základny zpět, a která byla vedena přes otevřené pole proti
opevněné základně, a která jaksepatří rozstřílena na hadry, následovalo
vítězství červených a konec základního scénáře. Bohužel, musím říct, že porážku
jsme si zasloužili, jelikož jsme nebyli schopni rozumně soustředit síly a celá
modrá strana se potulovala po herním území po malých skupinkách, nerespektovala
příkazy velení a nejednou jsme viděli, že když narazily některé tyto skupinky
na odpor, místo nahlášení své pozice a pokusu ji udržet než dorazí posily,
prostě zdrhly někam do hvozdů. Tímto bych chtěl poděkovatJelenovi, jež převzal velení, když tým, který
velet měl nedorazil,, věřím, že kdyby všichni dělali co se jim řeklo a nesr*li
na to, tak by to dopadlo určitě jinak. Bohužel se zde opět ukázalo, že i když
je akce zorganizovaná a připravená sebelíp, vše stejně závisí na schopnostech a
rozumu lidí, kteří se jí účastní. Samozřejmě to není žádný vélký objev, ale
tentokrát to bylo vidět víc než obvykle. No a co dál, dál následoval vynikájící
oběd ve formě gulášů z konzervy a lisovaných rohlíků a po obědě
pokračování hry. Strany se otočily a úkoly zůstali v podstatě stejný.
Druhá polovina akce začala zhruba stejně jako ta první, hned ze začátku jsme
narazili na nepřítele a jali se ho zničit, jenže..ze skupiny cca 20ti lidí, se
kterýma jsme se na nepřítele narazili zůstala půlka stát opodál a dívat se jak
se zbytek dal do boje, a následně asi odešli, po chvilce bojů nás zůstalo na
živu tak pět, ale vzhledem k dobré pozici se to dalo udržet. Bohužel se
nám do zad (ano, tím směrem, kde stála skupina oněch deseti trubek, co kecali a
dívali se na nás) dostala skupina protivníků a ti nás krásně mohli zlikvidovat.
A to ani nemluvím o tom, že ona skupina prošla kolem několika našich a nikdo,
slovy nikdo, na ně nezaútočil a jen koukali, jak nás obchází. Další krásná
ilustrace aktivity některých našich jednotek. No, ale teď, po této akci jsme
s Kamilem trochu osamostatněli, všichni z naší jednotky byli někde
pryč, tak jsme šli na vlastní triko a řekli jsme si, že takhle to dál nejde,
myslím situaci, kdy naši našli nepřítele, zakempili se ostřelovali se na 50
metrů, dokud je to nepřestalo bavit. Nám to ale přišlo vhod, vyhlídli jsme si
takovou frontu a našli si dobrý místo, kde jsme je mohli nenápadně obejít a
napadnout je z boku. Při jednom z těchto manévrů jsem já dostal zásah
a Kamil zůstal sám, ale podařilo se mu vyhnout se nebezpečí a dostat se na
vlastní triko do boku nepřítele, kterému čtyřmi zásahy během dvou minut tak
počechral peří a nepřítel se zmatený stáhl. To co se nepodařilo celé skupině
našich půlhodinou ostřelování přes pole, zvládl Kamil za pár minut. Bohužel
naši této výhody moc nevyužili a jak se nepřítel vrátil utekli všichni zase do
výchozích pozic. Po tom jsme se sešli i s Tomigem a klukama z Bíteše
a rozhodli jsme se, že už se na to nemůžeme dívat a vyrazili na zteč přes pole
a nepřítele zahnali hluboko do lesa. Potom následovala série krásných akcí, kdy
se nám dařilo likvidovat nepřítele až k jejich hlavnímu bunkru, kde jsme
hrdinně zahynuli. Tato část hry patřila k tomu nejlepšímu, co jsem
v airsoftu zažil a chtěl bych tímto poděkovat Bítešákům za výbornou
spolupráci. No a tímto bojové akce ustaly a nezbylo než se pomalu zpakovat a
vydat se na cestu domů.
Tákže, abych to teda dal nějak dokupy, organizace úžasná,
vše připraveno skvěle, perfektní servis (zdravotník, hasiči, technika, wifi na
place, občerstvení) bohužel, jediné dva faktory, které pořadatel ovlivnit
nemohl (lidi a počasí) poněkud selhaly. Ale jinak celkové dojmy jsou veskrze
pozitivní, zastřílel jsem si parádně a hlavně druhá polovina hry stála skutečně
za to. Proto nebudu váhat a příští rok, pokud se akce bude opakovat, bych
vyrazil znova.
Na tuto akci pořádanou 101.st Airborne Division nás nejelo mnoho a sice Charlie,Jelen,Skotty a Radek,ovšem o to větší byl náš zájem dobře strávit sobotní slunečný den,což se při pohledu na velké množství příchozích zdálo zcela reálné.Bohužel jak se ukázalo později bylo to pouze naše zbožné přání.Takže sraz v Říkoníně,poté přesun do okolí Žďárce,kde jsme zakotvili v důvěrně známém terénu. :- )Po několika drobných úpravách scénáře jsme jak je letos pravidlem dostali za úkol bránit základnu a po určitém čase zlikvidovat nepřátelského VIP.Druhá strana měla v podstatě „jen“ dobýt základnu.Aby to měli snadnější tak dostali slušnou početní výhodu.Zaujali jsme pozice a vyčkávali.Občas dorazil útok čítající cca 3-5 lidí a tak to v podstatě probíhalo celou hru.Daleko ničivěji než útočníci nás dokázaly zmasakrovat vlastní posily jež nám přišly na pomoc tím stylem, že jsme rázem přišli téměř o celé levé křídlo :- )) Ve snaze trochu se rozptýlit jsme stříleli alespoň po Michalovi a Radkovi, kterým se to kupodivu velmi líbilo a chtěli repete. Po uplynutí stanoveného času bylo znuděnými obránci naplněno několik aut a ihned následoval přesun k nepříteli.Možná trochu podlé,nicméně představa ,že polezeme přes hory a doly přes půl hodiny,tam to schytáme,15min. posedíme,pak zpět na naši základnu a zase zpět k nepříteli,tak na to už drtivá většina neměla chuť.Zvláště když průzkumná skupina která před limitem pronikla k nepříteli hlásila, že tam velká část útočníků posedává bez sebemenší aktivity. Po přesunu jsme zaútočili, avšak bez valného výsledku neboť nás bylo málo, když někteří spolubojovníci odjeli domů.Nepřítel vtipně zakempený v dřevěné boudě a okolním terénu v podstatě v pohodě bránil a nic nezmohl ani obětavý až fanatický útok BW a US jednotek : -)) Kázeň a dodržování pravidel neustále upadalo a tak byla nakonec raději akce pořadateli zastavena.Dle shrnutí se jednalo o slušné pochodové cvičení na poměrně velké ploše, ze kterého dle použitého scénáře a pravidel mohl mít výborný pocit pouze málokdo . Snad příště bude líp…
Přidat jako oblíbený (131) | 
Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 2352
Tákže máme za sebou dlouho očekávanou akci u Slavětína,
pořádanou týmem L.A.S.T. Akce začala, jako již standardně, srazem u Tomiga a
překládkou věcí do jeho rodinného speciálu, který se pro tuto chvíli změnil
v airsoftový speciál. Kupodivu jsme vyrazili i na čas, proto musím všechny
pochválit. Cesta byla tentokrát celkem krátká, nicméně k mé rozmrzelosti a
škodě bez zastávky v Lidlu, z čehož se do teďka špatně vzpamatovávám,
a ještě to bude nějakou chvíli trvat, než to strávím. Po příjezdu do Slavětína
jsme zjistili, že s nákupem ve zdejším obchodě terno neuděláme, a tak jsme
se vydali do přilehlé metropole Litovel, kde na nás čekal vyhřátá Billa. Po
nákupu už jsme konečně dorazili na místo konání akce, velkou svažující se louku
u Lesa, pozdravili se s pořadateli a jali se budovat bydliště. Během
zbytku dne jsme upotřebili nakoupené tekutiny (pivo značky Světák vřele
nedoporučuji), dorazili brambůrky za 6.90,- a šli spát. Nebo jsme to spíš šli
aspoň zkoušet, protože bouřka a déšť nás moc nenechali.....
Za ASCS Susál, válečný zpravodaj :)
Na tuto akci pořádanou 101.st Airborne Division nás nejelo mnoho a sice Charlie,Jelen,Skotty a Radek,ovšem o to větší byl náš zájem dobře strávit sobotní slunečný den,což se při pohledu na velké množství příchozích zdálo zcela reálné.Bohužel jak se ukázalo později bylo to pouze naše zbožné přání.Takže sraz v Říkoníně,poté přesun do okolí Žďárce,kde jsme zakotvili v důvěrně známém terénu. :- )Po několika drobných úpravách scénáře jsme jak je letos pravidlem dostali za úkol bránit základnu a po určitém čase zlikvidovat nepřátelského VIP.Druhá strana měla v podstatě „jen“ dobýt základnu.Aby to měli snadnější tak dostali slušnou početní výhodu.Zaujali jsme pozice a vyčkávali.Občas dorazil útok čítající cca 3-5 lidí a tak to v podstatě probíhalo celou hru.Daleko ničivěji než útočníci nás dokázaly zmasakrovat vlastní posily jež nám přišly na pomoc tím stylem, že jsme rázem přišli téměř o celé levé křídlo :- )) Ve snaze trochu se rozptýlit jsme stříleli alespoň po Michalovi a Radkovi, kterým se to kupodivu velmi líbilo a chtěli repete. 
Po uplynutí stanoveného času bylo znuděnými obránci naplněno několik aut a ihned následoval přesun k nepříteli.Možná trochu podlé,nicméně představa ,že polezeme přes hory a doly přes půl hodiny,tam to schytáme,15min. posedíme,pak zpět na naši základnu a zase zpět k nepříteli,tak na to už drtivá většina neměla chuť.Zvláště když průzkumná skupina která před limitem pronikla k nepříteli hlásila, že tam velká část útočníků posedává bez sebemenší aktivity. Po přesunu jsme zaútočili, avšak bez valného výsledku neboť nás bylo málo, když někteří spolubojovníci odjeli domů.Nepřítel vtipně zakempený v dřevěné boudě a okolním terénu v podstatě v pohodě bránil a nic nezmohl ani obětavý až fanatický útok BW a US jednotek : -)) Kázeň a dodržování pravidel neustále upadalo a tak byla nakonec raději akce pořadateli zastavena.Dle shrnutí se jednalo o slušné pochodové cvičení na poměrně velké ploše, ze kterého dle použitého scénáře a pravidel mohl mít výborný pocit pouze málokdo . Snad příště bude líp…