Když jsme se vzbudili před třetí hodinou zjistili jsme něco naprosto nečekaného a to, že v noci je tma. Ale ne taková, na jakou je člověk městský, mezi něž se hrdě hlásím i já, zvyklý, ale opravdu  tma. Jako černá, temná, neproniknutelná, bez pouličního osvětlení, projíždějících automobilů, opilých skupinek studentů a svítících poutačů útulných stravovacích zařízení s ještě útulnějším výčepem. Tady byly jen stromy a ani na ty nebylo pořádně vidět. Po první půlhodině zírání do ničeho a očekávání tolik anoncovaného zákeřného nepřítele v podobě reakčních jednotek jsem pomalu docházel do stavu, kdy bych byl ochoten odpřísáhnout, že jsem viděl v podstatě cokoliv. Tento stav se zhoršoval spolu s přibývajícím časem na hlídce a to následovně: na začátku jsem každou chvíli viděl červenou  ledku od noktovizoru, později už jich bylo pět  a přidala se k nim i ledka zelená a žlutá, později už jsem je nejen i viděl, ale i slyšel a bylo jich patnáct. Ještě později už bych byl odpřísáhl, že jsem za támhle tím stromem viděl vietnamský stánek s občerstvením  a dekami (měl jsem hlad a byla kosa) no a úplně nakonec snad i žlutou ponorku, ze které mával John Lennon s Elvisem Preslym a Michaelem Jacksonem a zdravili mě, ale já neměl odvahu jejich pozdrav opětovat. A troufám si tvrdit, že kdybych se zeptal jestli tam jsou,tak Kamil by mi to i odsouhlasil. V tuto chvíli už naštěstí naše hlídka skončila a mohli jsme jít spát. Lehl jsem do spacáku, zavřel oči a hned další věc, co jsem zaznamenal byl Jelen, kterej se mě snaží vzbudit taktikou válení sudů po mé osobě a taky po Kamilovi. Na jeho obranu musím říct, že tento způsob buzení se ukázal jako značně efektivní, neboť normální buzení mělo za následek akorát příval nepublikovatelných slov a gest. Po tomto úžasném probuzení následoval den. Nečekaně. Den, kdy se toho zase tolik nedělo, tak se chodilo na obchůzky, rozvážel žold a proběhla předávka drog, při které Monty převlečen za Arabského šejka světlé pleti, dostal svoje drogy, ale zahla mu ochranka a tak tak zachránil holý život :) Dokonce se naší straně podařilo zajmout několik členů reakčních jednotek, kteří k mé radosti putovali do našich cel, ovšem k mé rozmrzelosti neprojevovali žádné pokusy o útěk či o vzpouru, tudíž jsem nemohl ukojit svoje choutky coby brutální a vyšinutý bachař. Snad příště. Největší vzrušení asi zažilo pár členů naší gardy, když se dostali do přestřelky u naší muniční základny, sice s vlastními jednotkami, ale přestřelka je přestřelka, no né? :) Za připomenutí také stojí naše obchůzka v podstatě celého herního území, při snaze najít protivníka. No nebudu dlouho napínat, našli jsme jednu bedlu (i když pěknou), cyklistu a tatu s děckem na procházce a navíc ještě Charlie málem ztratil čepici a ztratit něco při akci, kde jsme měli něco, resp. někoho, najít by bylo faux pas (ano, jak se to píše jsem si musel najít googlem :). Po této pochůzce jsem opravdu začal pochybovat o samotné existenci reakčních jednotek, ale nechal jsem se ukecat ostatními, že se opravdu chystají a v noci udeří. Večer opět následovalo rozdělení hlídek tentokrát prodloužené na dvě hodiny s tím, že budou hlídkovat tři namísto dvou lidí z důvodu většího nebezpečí napadení. Tentokrát na mě vyšla poslední hlídka od 0400 do 0600. Scénář byl dost podobný jako minule, ještě umocněný o to, že tentokrát opravdu všichni věřili tomu, že na nás někdo vylítne a bude mela. Ovšem jedna změna se udála, nepřijela žlutá ponorka. Vysvětluju si to tím, že jsem je minulou noc nepozdravil, což je opravdu neslušné. Rána jsem se naštěstí dočkal v pořádku a bez trvalé duševní újmy, hlídka se nám protáhla až do sedmi hodin, protože jsme neměli to srdce vzbudit naše chrápající spolubojovníky a také zkazit srandu seismologům, kteří určitě museli zjistit několikanásobné epicentrum malých zemětřesení v lokalitě areálu BABA vzniknuvší hlasitým dýcháním způsobeným vibrací měkkého patra některých přítomných :) Ráno nám bylo sděleno, že nepřítel přes noc vyřadil z provozu výrobnu drog a radarovou stanici, což zamrzelo, protože u nás se nikdo zase neukázal. No a nastala neděle, která se nesla v duchu hesla, které pronesl tuším Skotty: Jebe vám? Pojďte k nám, protože tento den se nesl čistě v duchu vymýšlení chujovin z čirého nedostatku aktivit ze strany reakčních jednotek. Začalo to vzporou proti Bossovi, který se zdržel nepřiměřeně dlouho na pokecu v bufetu,v době, kdy se měly rozvážet žoldy (tak znělo oficiální zdůvodnění vzpoury, neoficiálně to znělo asi takto: ty vole, zavřem Jéňu, bude prdel :). Tak jsme se úspěšně vzbouřili, Jéňu zavřeli, po mírném nátlaku z něj dostali i peníze a jeli rozdat žold. Při této akci jsem se zamiloval do obrněného vozu značky Škoda, kdy coby střelec jsem dohlížel na bezproblémové předání peněz. Při jedné předávce se vyskytl malý konflikt, který vyřešil třísekundový argument ráže 6mm z minimi zapůjčeného Bobem z S.T.B, kterému tímto děkujeme. Další vyjížďka šáde se konala, když jsme jeli pro drogy do výrobny, kde na nás ušila tamní posádka šméčko, když nám dala jen dva pytlíky drog místo celýho kufru a za zbytek chtěli extra peníze, což samozřejmě pro kartel představovalo problém nejen etického rázu, protože všechny naše zbývající peníze jsme dali předtím posádce radarové základny za úspěšně odražený útok nepřítele. Ale nebudeme si lhát, i kdybychom je měli, stejně bysme jim je nedali :) Tímto bych chtěl také poděkovat posádce výrobny, že nám zpestřili hru a vžili se do svých rolí a připravovali nám překvapení jako bylo toto, protože to dodávalo hře tu pravou šťávu, škoda jen, že to přišlo až v neděli. Po tomto potupném vydírání uzrál v našich hlavách nečekaný plán, a to jít exemplárně vymlátit neposlušnou výrobnu. Nasedli jsme tudíž do obrněného vozu ve složení Bob, coby řidič převlečený za Jéňu,ano, až tak jsme byli důmyslní, Jelen coby spolujezdec, Kamil coby zadní střelec a já jako střelec z minimi na střeše a hurá na ně.

Ale co se nestalo, cestou jsme konečně po třech dnech a dvou nocích narazili na reakční jednotky. K výrobně jsme tudíž nedojeli a začala ta pravá mela. Jak se náš obrňák ocitl pod první palbou stále jsem hrdinně stál půlkou těla ze střechy a kropil co se hnulo s myšlenkou na film Černý jestřáb sestřelen, kde to přece dělali taky tak a prošlo jim to, jak se ale nepřítel více a více zastřeloval na náš manévrující vůz čím dál víc jsem si uvědomoval, že  ve filmu to vlastně neprošlo úplně všem a já vlastně ani nejsu ve filmu a tak jsem se přikrčil hlavou na úroveň minimi, což se o pár vteřin později, kdy kuličky začali cinkat o samotný kulomet ukázalo taky jako nedostatečná ochrana a tak sem si na sraba zalezl celej a jenom jsem rukou držel pažbičku kulometu nad střechou, drtil spoušť co to dalo a dráhu kuliček jenom odhadoval. Jelen s Kamilem zatím neúnavně pálili z pootevřených okýnek, ale bohužel jsme pochopili, že tenhle střet nevyhrajem a vycouvali jsme z bojové zóny abychom se přeskupili na naší základně a vyrazili na nepřítele na férovku pěšmo. Na pomoc nám dorazila i skupina z muničního skladu a společně jsme nepřítele vydrtili z naší zóny a tím vlastně skončila celá akce.Následovalo zhodnocení celé akce, balení a odjezd domů.
Tak a teď shrnutí. Že někdy napíšu, že akce se mi hafo líbila, aniž bych si dva dny prakticky vystřelil na cokoli jinýho než na strom a na vězně, kterej neměl ani kam uhnout, by mě předtím ani nenapadlo, ale ejhle, stalo se :) Hlavně mě zaujala celá atmosféra, neustálá přítomnost jisté hrozby ze strany reakčních jednotek (i když nenaplněná) , nebojové úkoly jako kolekce a předávání drog, žoldu atp a vůbec zaujetí všech zůčastněných. Tímto bych chtěl také poděkovat týmům S.T.B a Contractors  za spolupráci při řízení kartelu a obchodu s drogami a Monťákovi a všem co se podíleli na pořádání akce. Jestli bude pokračování nepochybujte, že budu první, kdo bude u cel čekat na vězně, kterýho bych mohl týrat :) Drogám zdar.

Za ASCS Susál, drogový zpravodaj :)

Napište první komentář

Přidat komentář

Komentujte prosím relevantě k obsahu článku. Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
WWW:
Předmět:
Komentář:*
Kód:**

Powered by AkoComment